Zápisek ze šuplíku, úplně od začátku. Dávno předtím, než někdo nahlas vyslovil slovo vibecoding, jsem ho v podstatě už dělal. Jenom jsem pro to neměl jméno a neměl jsem ani zdaleka nástroje, co máme dneska.
ChatGPT platím od prvního dne placené verze. Když OpenAI na začátku roku 2023 spustilo ChatGPT Plus, dvacet dolarů měsíčně, byl jsem v tom hned. Ne že bych měl nějaký velký plán, ale i tehdy bylo jasné, že se něco zlomilo, a já to chtěl mít v rukách sám, ne o tom jenom číst.
Co jsem vlastně stavěl
První věci, co jsem s tím udělal, byly vibecodingové pokusy. Pár Python skriptů, nic okázalého, takové ty malé utilitky, co si píšeš, abys vyřešil vlastní problém. Popsal jsem, co chci, model vyplivl kód a já se ho snažil rozjet.
Klíčové slovo je snažil. Protože ten workflow byl na dnešní poměry skoro k smíchu primitivní.
Éra copy-paste
Žádný agent. Žádná integrace do editoru. Žádný plan mode, žádné tool cally, žádný přístup k souborům. Bylo tam okno chatu na webové stránce a byl tam můj editor, a mostem mezi nimi jsem byl já, s Ctrl+C a Ctrl+V.
Smyčka vypadala takhle:
- Popsat úkol do chatu.
- Zkopírovat vygenerovaný kód do editoru.
- Spustit. Sledovat, jak to spadne.
- Vlepit chybu zpátky do chatu. Dostat nový odhad.
- A když modelu došly nápady, jít si to dohledat na Stack Overflow sám.
Stack Overflow nebyl záchranná brzda, byl to plnohodnotný díl toolchainu. Model mě dostal možná na sedmdesát procent a posledních zarputilých třicet byla klasická ruční práce: čtení vláken, zkoušení snippetů, opravy rukama.
Model neuměl ani počítat
A teď ta část, které mladší builderi upřímně nevěří: ty rané GPT modely neuměly spolehlivě počítat. Když jsi po něm chtěl vynásobit dvě větší čísla, byla reálná šance, že ti se vší sebejistotou vrátí špatný výsledek. Byl to jazykový model v tom nejdoslovnějším smyslu, skvělý na tvar věty, vratký v tom, jestli dvě a dvě opravdu dělá čtyři.
Tohle je dobře zdokumentované, nebyla to jen moje smůla. Tehdejší modely si volně halucinovaly a klopýtaly na základní matice. Naučil ses nikdy nevěřit číslu, které ti dalo, dokud sis ho sám neověřil.
Takže jsem na něj nespoléhal kvůli správnosti. Spoléhal jsem na něj kvůli rozjezdu: hrubý nástřel skriptu, výchozí bod, způsob, jak nezírat do prázdného souboru. Úsudek zůstal na mně. Model byl rychlý, mírně nespolehlivý junior, co občas s naprostou jistotou lhal.
Odtamtud sem
A teď se podívej, kam se ten úplně stejný impulz posunul. To, co jsem dělal rukama, zkopírovat, vlepit, spustit, opravit, zeptat se, opakovat, je přesně to, co dneska agent dělá sám, ve smyčce, zatímco se dívám.
Dnes otevřu Claude Code, napíšu zadání, nechám ho udělat plán, plán zreviduju a nechám ho napsat celou featuru přes víc souborů. Přečte si codebase, pustí testy, opraví si vlastní chyby a vrátí mi něco, co reálně funguje. Jednoduché věci dá na one shot. Stack Overflow mi z denní smyčky tiše vypadl skoro úplně.
Stejný instinkt, úplně jiný stroj. Tehdy jsem byl mostem mezi oknem chatu a editorem. Teď je tím mostem agent a já se posunul výš, k rozhodování, co má vůbec vzniknout a jestli to, co se vrátilo, za něco stojí.
Proč jsem rád, že jsem byl u toho od začátku
Jsem fakt rád, že jsem začínal v éře copy-paste, protože mě to naučilo správný vztah k těmhle nástrojům. Nikdy jsem nevěřil, že je model kouzlo, viděl jsem ho selhat na sečtení dvou čísel. Takže když hype zesílí, mám zabudovanou kalibraci: pamatuju si, co to bylo, a beru agenta jako schopného spolupracovníka, kterého musím pořád ověřovat, ne jako věštírnu.
To je pro mě celý oblouk vibecodingu. Začalo to jako jeden člověk, okno chatu, Stack Overflow a model, co neuměl počítat. Skončilo to u autonomních agentů, co dodávají reálné featury. A jediný důvod, proč těm agentům dnes věřím, je ten, že si přesně pamatuju, jak drsný byl začátek.
Jestli začínáš dneska, startuješ z výrazně lepší pozice než já. Jen si nespleť tu uhlazenost s neomylností. Pod kapotou je to pořád ten samý druh stroje, se kterým jsem se rval na začátku roku 2023, jen nesrovnatelně, skoro k nepoznání lepší.