Skoro každý týden se mě někdo zeptá, který z nich je nejlepší: Claude Code, Cursor, nebo Codex. Špatná otázka. Je to, jako byste se ptali, jestli je lepší šroubovák, nebo kladivo. Používám všechny tři na reálných integračních projektech s reálnými termíny a myšlenku jednoho vítěze jsem dávno hodil za hlavu. Jenže to upřímné dělení není „tři nástroje, tři úkoly". Je to jedno IDE a dva termináloví agenti, a po kterém agentovi sáhnu, se mění podle toho, čí model je zrovna nahoře.
Rychlá mapa. Cursor je editor (fork VS Code), kde AI bydlí přímo tam, kde píšu kód. Claude Code (Anthropic) a Codex (OpenAI) jsou oba termináloví agenti, co běží v repu a berou si na starost celé úkoly. Stejná práce, jiná modelová rodina pod kapotou. A přesně ta poslední věc rozhoduje víc, než to zní.
Cursor: když mám ruce na klávesnici
Cursor je místo, kde reálně sedím a píšu, a nejvíc se mi na něm líbí jedna prostá věc: je to IDE a můžu si v něm pustit jakýkoli model, co chci. Když kód znám, když něco tvaruju řádek po řádku, když chci ten diff cítit pod prsty, žádný agent editor neporazí. Tab našeptávač, který čte celý soubor, Agent na rychlou úpravu napříč pár soubory, inline diff, který potvrdím jednou klávesou. Rychlé a netrhá mi to flow.
Ta svoboda v modelech je v roce 2026 hlavní tahák. V jednom okně přepínám mezi Claude Opus, GPT-5.5, Gemini i vlastním rychlým modelem Composer od Cursoru na nízkolatenční úpravy. Když chci svižnou lokální změnu, nečekám na těžký reasoning model.
Kde Cursor přestává být ten správný nástroj, je velký vícekrokový úkol přes patnáct souborů, který si musí pustit testy, sám se opravit a pustit je znovu. Tam mi ruka sjede do terminálu.
Dva termináloví agenti: Claude Code a Codex
Tady většina srovnání šlápne vedle. Pro mě nejsou Claude Code a Codex dvě různé věci. Jsou to to samé: terminálový agent, který vezme úkol, posbírá si kontext napříč repem, udělá plán, píše, pustí testy, opraví, co rozbil, a vrátí se s výsledkem. Rozdíl je v modelu pod kapotou, a přesně na to to ladím.
Co mi dobrý terminálový agent dává, a o co se opírám bez ohledu na to, kterého zrovna jedu:
- Plan mode. Jen čte a navrhuje, nesáhne na nic, a já plán schválím dřív, než vznikne jediný řádek.
- Trvalý kontext a mantinely. Pravidla projektu v
CLAUDE.mdplus command hooky (deterministické shellové příkazy mimo úvahy modelu), takže pravidla, která opravdu nesmí selhat, se mnohem hůř obejdou. - Subagenti. Velký úkol rozdělím mezi několik agentů, každý s vlastním čistým kontextem, a řídím je jako dispečer.
- Obnovitelné session. Vrátím se po hodinách a celý stav je netknutý.
Tak kterého agenta? Toho, čí model je zrovna nahoře
Tohle je celá pointa a je to pravý opak věrnosti značce. Nemám oblíbeného agenta. Mám aktuálně nejlepší model a za tím jdu.
K polovině června 2026 jedu Codex s GPT-5.5. Ne z lásky k OpenAI, ale protože špička od Anthropicu je offline: Fable 5, veřejná verze jejich Mythos třídy se safeguardy, šla pár dní po startu z provozu kvůli americkému příkazu k export controls. Jakmile bude zpátky a ve formě, čekám, že se rovnou přehodím. Žením se s nejlepším aktuálním modelem, ne s nástrojem kolem něj, a to vedení se mění skoro ze týdne na týden.
Mít nainstalované oba má bonus: druhý názor z jiné modelové rodiny. Než kterýkoli z nich napíše něco vážného, hodím plán tomu druhému. Jiný trénink, jiné slepé skvrny. Udělal jsem to u dřívějšího článku a dva modely nezávisle na sobě chytily stejnou faktickou chybu, kterou bych jinak vypustil ven.
Jak je reálně kombinuju
Běžný den: otevřu Cursor na ruční práci řádek po řádku a rychlé úpravy. Když úkol nabobtná, přejdu na terminálového agenta, pustím plan mode a nechám ho odbavit celou smyčku, přičemž sáhnu po tom z dvojice Claude Code a Codex, který má ten týden silnější model. A když jde do tuhého, proženu plán oběma, ať ho roztrhají na kusy dřív, než vznikne kód.
Nic z toho není věrnost značce. Každý zkušenější, koho znám, dnes jede víc než jeden z nich, a vsadit celý workflow na jeden je amatérský tah. Nástroje se ve funkcích pořád sbližují (agenta má každý, plánovací režim skoro každý, MCP umí každý), takže to, co reálně rozhoduje o mojí denní volbě, je který model zrovna vyhrává.
Krátká verze
- Cursor: moje IDE, ruční práce a svoboda pustit si jakýkoli model.
- Claude Code a Codex: dva termináloví agenti na to samé. Jedu ten, který má zrovna lepší model (dnes Codex na GPT-5.5, dokud je Fable 5 od Anthropicu stažený).
- Pravidlo: nesázej na nástroj, sázej na nejlepší aktuální model. Mění se pořád, tak zůstaň pružný.
Přestaňte se ptát, který nástroj vyhrává. Ptejte se, který model vyhrává tenhle týden, držte si editor, co vás baví, na ruční práci, a mějte po ruce dva terminálové agenty, ať můžete vždycky pustit toho lepšího. Tahle jediná změna ze mě udělala rychlejšího vývojáře líp než jakýkoli nástroj.